6. ročník modelářské soutěže a výstavy v Lubani (PL)

Účast na této soutěži se pro nás stává tradicí a jednou z našich velmi oblíbených podzimních akcí. V sobotu 3. října vyrazila naše výprava ve složení Lukáš Stanislav, Lukáš Šebor,  Andrej Shynkarenko a já v jednom automobilu a Vojta Volný s rodinou dorazili do Lubaně o něco později. Vezli jsme sebou nejen modely našich členů, ale také plastikové a papírové modely modelářů z DDM Větrník Liberec. Společně jsme vytvořili liberecký tým modelářů. ale to nehrálo roli, protože, jak jsme se dozvěděli v neděli, týmy nebyly hodnoceny. Tradiční je také pohostinnost polských pořadatelů, od svačiny po příjezdu po oběd a také možnost účasti na výletu na zámek Czocha (známý ze seriálu Tajemství šifrovací věže). Modely jsme zaregistrovali, potěšitelné bylo startovné - platilo se pouze za osobu bez ohledu na počet modelů. Je to určitě lepší motivace soutěžících přivézt větší počet modelů a obohatit tak výstavu o další exponáty. Třeba se budou inspirovat i organizátoři u nás. Protože Lubaň není tak daleko, z Liberce se tam jede něco kolem hodiny, jeli jsme kolem 14. hodiny domů.

V neděli jsme vyráželi o něco později abychom stihli vyhlášení výsledků a avizovaný workshop s 3D tiskárnou a tvorbou modelu v ZBrush. Jeli jsme nyní jen čtyři, Andrej a Lukáš Šebor zůstali doma, a tak stačilo jedno auto. Přidal se k nám Vojta a Honza Jeřábek. Workshop byl pro mě osobně zklamáním, spíše to připomínalo prezentaci jednoho modelu 3D tiskárny Rep-Rap. Další věc, která byla jiná než minulých ročnících byl způsob vyhodnocení. V soutěžních kategoriích byly vyhlášeny vítězné modely a další modely, které byly pokládány za zdařilé, byly ohodnoceny diplomem. Kladem tohoto způsobu je asi to, že to není tak finančně náročné na ceny, záporem je to, že se ostatní soutěžící nedozví jak na tom jsou s ohledem na další účastníky. V tomto bodě to je trochu na újmu kvality soutěže. Druhá věc, a to se mi zamlouvalo více, bylo vyhodnocení způsobem takovým, že byl vyvolán účastník a byly mu předány ceny a diplomy za všechny modely, které si to zasloužily. Závěrečný ceremoniál byl pak svižný a proběhnul opravdu během jedné hodiny. Kdo ví, jak a co se na polských soutěžích vyhodnocuje, tak si udělá představu, že je to zkrácení minimálně o půl hodiny. Jen poděkování a představování hostů, politiků a sponzorů je dvacetiminutová záležitost.

Po závěrečném poděkování byli všichni hosté a soutěžící pozváni na závěrečný raut. To už bylo na nás na moc dlouho a tak po zabalení modelů jsme se rozloučili a jeli domů. S jedním prvním místem a třemi vyhodnocenými modely považuji výpravu za úspěšnou. Jen malá připomínka, která může být i problémem na soutěžích v Čechách. Byla velmi malá účast soutěžících juniorského věku (v PL jsou to i žáci a děti do 18 let). Došlo to tak daleko, že jak plastikové tak papírové modely tvořily jednu skupinu modelů juniorů, která se ještě rozdělila na tématické podkategorie. Beru to jako takové varování o pro naše kraje.