V Konkurs Modeli Kartonowych o Puchar Burmistrza Nowego Tomyśla 2019

Víkend 16. - 17. února byl pro naší libereckou papíráckou partu po delší době opět příležitostí pro výjezd na polskou akci. Cílem byla naše oblíbená soutěž v Nowem Tomyslu . Jednalo se již o 5. ročník soutěže v tomto polském městě a my jsme za těch 5 let chyběli pouze loni, kdy se termín výstavy kryl s akcí v Ostravě. Tentokrát naši výpravu tvořil Vojta Volný, Honza Jeřábek, Richi Lukačejda a já. S sebou jsme samozřejmě vzali i několik modelů. Vojta Volný např. Hrádek u Nechanic, Honza Jeřábek model šikmé věže v Pise a polský jeřáb Bumar, Richi vzal směsici rodinných modelů, tedy svých a syna a já jsem nevzal nic, aby jsme se vešli cestou zpět do auta i s případnými poháry.

 

Z Liberce jsme směr sever vyjížděli v sobotu po 7 hodině a měli jsme před sebou něco přes 280 km.  Cesta ubíhala bez sebemenších problémů a stihli jsme tak včas přijet do místa dění a přihlásit modely ještě před obědem. Již při prvním vkročení do výstavních prostor v místním kulturním domě nám spadly brady z vystavených modelů a konstatovali jsme, že tentokrát jsme tu co se týče nějakých medailových ocenění pouze do počtu. Nicméně to nám rozhodně náladu nijak nezkazilo a šli jsme se postupně přivítat s našimi polskými přáteli. Pak jsme detailně obhlédli vystavené modely a opravdu bylo na co koukat. A tato výstava má vzrůstající tendenci jak v kvalitě, tak počtu modelů. Letos musely být na modely otevřeny sály již ve 2 patrech. Následně  jsme se rychle posílili obědem a vrhli se na zásoby místních prodejců. Mám dojem, že jsme prošli snad všechny nabízené vystřihovánky kus po kuse a rozhodně jsme udělali prodejcům v několika případech obchod a sobě radost s novými přírůstky do našich modelářských zásob. 

Čas ale utíkal a my se přesunuli do našeho nedalekého ubytování. A byli jsme velmi příjemně překvapeni. Baráček téměř na samotě, a celý přízemní apartmán pouze pro naší čtveřici. Prostorná koupelna, luxusní kuchyň a měkoučké postele. Drobná nevýhoda byla, že místo příjezdové cesty vedl k hotelu příjezdový tankodrom, nicméně nic co by nás rozhodilo, neboť jsme zvyklí z domácí "Dé jedničky". Večer jsme se vydali vyzkoušet místní restaurace a poté strávili příjemný večer opět s ochutnávkou místních pochutin, nicméně v tomto případě šlo spíše o ty tekuté.

 

V neděli na nás čekalo příjemné překvapení, když nám provozovatelé našeho ubytování naservirovali bohatou snídani až na stůl v našem apartmánu. Plně nasyceni jsme se vrátili na výstavu a hned se zabrali do zkoumání výsledkové listiny soutěže a spadla nám brada podruhé. To když Honza Jeřábek se svojí věží z Pisy i polským jeřábem vyhrál první místa mezi seniory, a také syn od Richiho nezůstal se svými modely bez medailí. Tak tak, mládí vpřed a my tak můžeme s klidem konstatovat, že liberecká modelařina má dobré vyhlídky. To nás povzbudilo do dalších nákupů a znovu jsme prošli veškeré nabízené vystřihovánky, a když jeden z prodejců pronesl na "mojí nabídku sleva 30%," měl nás ve své moci. Nákupy nám tak provětrali peněženky, že už nezbyly polské Zloté ani na oběd. 

Ale to už se blížil čas slavnostního vyhlášení a my se přesunuli do kinosálu, kde na pódiu proběhl celý ceremoniál. Nutno podotknout, že byl celkem náročný, trval kolem 2 hodin. A jako bonus bylo při vyhlašování oceněno i bramborové 4. místo, což dle rozzářených očí udělalo radost hlavně dětem. Jako první byli oceněni jednotliví rozhodčí hodnotící modely, a pak jednotlivé základní kategorie od dětí po dospělé. Následoval pohár od starosty Noweho Tomyslu, ceny od jednotlivých sponzorů a také poháry za nejlepší modely v polských barvách (polské letadlo, stavba, atd...). No a to do třetice spadla brada hlavně Honzovy, když se svým jeřábem získal i on pohár za nejlepší polské vozidlo. No ještě že jsem nevezl já žádné modely, jinak by jsme se s těmi cenami a nakoupenými modely (a polskými sladkostmi ze supermarketu) nevešli už do auta na cestu domů. Na závěr vyhlašování na jeviště přivezli ještě dort k oslavě 5. ročníku soutěže a slavnostně akci zakončili. 

 

Následovala ta nejméně radostná část všech akcí, a to loučení a odjezd domů. I cesta domů proběhla v poklidu a my tak mohli krásně vstřebávat zážitky a těšit se na další společnou akci. Na závěr patří samozřejmě i jen takhle na dálku poděkování polským pořadatelům, zástupcům města, sponzorům, rozhodčím a vlastně všem účastníkům soutěže.

Text: Michal Erben

Foto: Richi a Freevoj