Jiří Kroupa
Text je v přípravě
A se mnou to není vůbec jednoduchý...
Prvně jsem se dal na papírové modelářství koncem léta roku 1974, kdy mi maminka utřela... eee úplně čerstvě narozený nosík. Jsem chtěl napsat, že se mi s pomocí maminky podařilo prvně vytvarovat takový jemnější papír, co se z něj dneska imitujou modelové celty a tak. Papírový kapesníček se to nazývá.
V průběhu školní docházky na národní třídě, tehdy se ovšem říkalo na prvním stupni, se objevilo v čísi ručce ábíčko a v něm... Pak se našim podařilo ve spolupráci s vyššími principy zajistit, aby i k nám začal docházet tehdy nedostatkový tisk a bylo jasno. Nevzpomínam si už přesně, ale myslím, že to bylo číslo 17, ročník 27. Někdy tam tehdy vyšlo letadlo Aero A-11 a já si řekl: "Takovou krásnou skládačku přeci nemohu zničit rozstříháním!" I vzal jsem propisku, uhlový papír a nějaký kancelářský papír (nedivil bych se, kdyby byl z jedné, ehm, strany popsán) a dvojplošník ručně, bez pravítka obkreslil. Pak jsem zjistil, ze jsem nějakým nedopatřením otočil nejen papír uhlový, ale i ten kancelářský a navíc se mi tento spodní nějak posunul, takže výsledkem bylo....... ale co, modelařina je přece v první řadě zábava, ne?.
Najednou tu bylo číslo 2, ročník 28. Od té doby pořádně nespím. Ano, máte pravdu, ZA VŠECHNO MŮŽE TENHLE ON, Z RALLYE ABC EP-SI-LON. Ovšem první, mnou skutečně slepený papírák, bylo autíčko pro začátečníky. Asi bych ho dnes ani nechtěl vidět...
Pak jsem potkal Ríšu (klikni vedle na členy - Ríšo děkuju, teď jsem to u tebe četl pořádně a celé) a v rámci vzájemné potřeby ukázat světu, že už v těch 12 letech umíme všechno, jsme se pustili do zajímavého projektu. Dnes se tomu asi říká scratchbuilt nebo co. Vzali jsme kamion z tehdejší kultovní řady Matchbox Convoy, bílý Kenworth COE s oranžovo-červenými pruhy to byl, pár plastových drobností a zvětšili to. Já pracoval na kamionu, Ríša jej pak doupravil a přidal návěs s vrtulníkem. Trvalo nám to asi měsíc, k nelibosti našich maminek a babiček ovšem. Narozdíl od autíčka pro začátečníky bych dnes opravdu ten model rád viděl, abych mohl porovnat, kolik jsem od té doby ušel cesty. Pokud jsem vůbec nějaký kus ušel.
Následující vakuum nemá cenu popisovat, až cca v roce 2004 mi spadl do náruče kompjůtr s vektorem od Viktora a tehdy jsem si řekl, že mně víc baví kreslit, než lepit. Když se totiž podívám, jak to umí ostatní, pak se s nimi moje dřevorubecká kultura nemůže srovnávat. Jsem tedy jakýmsi protipólem jejich modelařské zručnosti. Kdyby se mi ovšem podařilo dokončit aspoň něco z toho, co se nachází u mně na disku... ale vždyť jsem to říkal hned na začátku, že to se mnou není jednoduchý.
Váš Papergeorge